Hit Parader - červen 1997
Věřte nebo ne cesta zpět do dnů, kdy naši prarodiče neměli barevné filmy, žádnou televizi a křik chraň žádné MTV. Pro masovou kulturu bylo jen Amos and Andy v rádiu nebo placení čtvrťáku za film. Byla to jednoduchá existence tak se žilo v Australském vnitrozemí. Nejvzrušující doba byla, když přijel do města karneval a postavil své stany uprostřed řvoucích stanů a elektrické atmosféry. Každý kdo chtěl vidět tyto novinky a různou podívanou tam byl.
Akrobati, klauni a předvádění koní bylo skvělé, ale Američané zvláště milovali senzace a to byl důvod proč měli zvlášť rádi "freak show". Lidé platili, aby viděli vousaté dámy, siamská dvojčata a dvouhlavá telata, něco co bylo zvláštní nebo jiné od jejich pozornosti.
Členové skupiny Silverchair jsou také podivíni. Album Freak Show je druhé platinové album Silverchair dokonce i když kytarista/zpěvák Daniel Johns, bubeník Ben Gillies a baskytarista Chris Joannou ještě nevyšli ze školy. Jsou příliš mladí tak by měli být úplní zelenáči mezi rockovými hvězdami. Silverchair existují ve zvláštní položené zóně umístěné mezi mladickou pouští a "pravým světem". Hit Parader měl šanci mluvit s Benem a Chrisem o síle a radosti být úspěšný v 17.
Opravdu život na cestě cítíte jako Freak Show?
Chris: Náš celý život je freak show. Jsme v posledním roku školy a vydali jsme naše druhé album. Měli bychom být více na turné, ale musíme být ve škole. Máme opravdu dobré spolužáky a je to divné když říkáme: Jedeme na týden za moře, uvidíme tě až se vrátíme - je to zvláštní.
Ben: Když jsme na cestě, každý se na nás dívá. Děti se tlačí v hotelu. Opravdu se cítím jako, že jsem členem staré cestovní freak show s trpaslíky a vousatými dámami. Život na cestě je úplný cestovní cirkus. Celá věc na dělání rock and rolIu je, že skupina chodí z jednoho města do druhého a otevře cirkus. Je také mnoho podivínů v hudebním průmyslu. Takže to vypadá jako vystižné jméno pro album.
Vaše první album Frogstomp bylo trojnásobně platinové ve vaší rodné Austrálii, dvojnásobně platinové v USA a Kanadě, zlaté na Novém Zélandu a Filipínách. Cítili jste velký tlak na pokračování v úspěchu, když jste šli nahrávat druhé album?
Chris: Ne zvlášť, něco se může změnit v hudebním businessu. Jeden den nejsi přijat a další den jsi přijat lidmi. Věci se mění, lidé mají rozdílné chutě v hudbě. Takže nemůže opravdu mít naději. Musíš jít s tím přístupem, že nevíš co očekáváš.
Freak Show má větší hudební rozmanitosti, než váš debut. Jste ovlivněni novými hudebními trendy?
Chris: Ne skutečně. Jsi to co jsi. Nemůžeš být to co chtějí abys byl druzí lidé. Nové album je na hraní mnohem lepší než první. Freak Show je lepší ve všech způsobech.
Ben: Spousta lidí si myslí, že nejsou ovlivněni trendy, že se nemění. Nejsme ovlivněni nejposlednější módou je tady spousta možností na tomto albu. Frogstomp bylo jen zahrnuto v menší krabici. Freak Show je o moc větší kreativní místo, je tady spousta rozdílností. Náš svět se stal větší. Tvrdé písně jsou tvrdší, tiché písně jsou tišší. A potom máme písně mezi tím. Je tady punk, píseň s indiánskými nástroji, píseň se strunami. Je to lepší než první album.
Kde jste našli vlivy na tuto desku?
Chris: Je jich mnoho. Na první desce jsme šli zpět ke starým věcem jako Led Zeppelin a Black Sabbath a poslouchali jsme i nové věci jako celou hromadu věcí od Tool, Korn, Quicksand a Rage Against The Machine.
Žijete v Newcastle v Austrálii a nahráváte album v Sydney, tak jsou vaše vlivy částečně australské. Jaká je vaše místní hudební scéna?
Ben: Myslíš v Austrálii? Nejsme moc ovlivněni australskou hudbou, protože není mnoho australských skupin, které hrají hudbu, která se nám líbí. Většina australských skupin jsou do amerického popu. Máme rádi některé skupiny, ale není to naše oblíbená hudba.
Ben: Newcastle je malé průmyslové ocelové město. Jsou tam velké ocelové stavby.
Chris: A spousta pláží, je to správné na pobřeží, je to velmi orientované na pláž, není velmi velké, jen asi půl milionu lidí. Hudební scéna je velmi hospodsky rocková, hodně skupin hrající cover verze. Když jsme začali se Silverchair, nehráli jsme moc jen nějaké koncerty pro pár lidí v hospodě. Tak to je. Hráli jsme jen koncerty kolem Newcastle, nikdy jsme nehráli v Sydney, dokud jsme nedostali naši první smlouvu.
Ben: Módní je vypadat v jeansách, dlouhé vlasy, tmavé brýle, je to veselé. Hudebně je to všechno jako AC/DC.
Jsou ACIDC stále legendou v Austrálii?
Ben: Nejlegendárnější rocková skupina určitě.
Takže když se toho hudebně v Newcastle moc neděje, jak jste získali smlouvu?
Chris: Vyhráli jsme soutěž a mohli nahrát píseň v pořádném studiu a udělat malý klip. Nahráli jsme píseň "Tomorrow" pro rádiovou stanici a oni to skutečně hráli. Potom nahrávací společnost viděla klip a líbila se jim myšlenka a pak přišli na koncert, kde bylo asi 12 lidí.
Jak úspěch změnil váš život?
Ben: Je to jako bychom žili dva životy. Když jsi doma je to jako, že jsi normální 17letý kluk, který chodí do školy, na pláž, party, prochází se s přáteli. Potom je druhý život, kdy cestuješ po světě a potkáváš miliony lidí. Každou noc hraješ pro ti sice lidí, bydlíš v pěkných hotelích. Je to krásně divné, ale žijeme tak.
Jak mezinárodní cestování změnilo váš pohled na věci?
Chris: Chvíli o tom přemýšlíš, než zjistíš co se ti stalo. Když jsem přijeli do států brali jsme to jako skvělé dobrodružství.
Jaké byly zkušenosti z cest?
Chris: Byl to velký šok vidět města jako New York poprvé. Bylo to krásně vzrušující. Sydney není nic v porovnání s New Yorkem. Bylo to jako z filmu, všechno co očekáváš - opravdová Freak Show.
Ben: Hráli jsme ve Whisky, ve stejném místě, kde hráli The Doors, bylo to skvělé. Potom jsem hráli v Santa Monica Pier, byl to největší drasťák, který jsme měli. Bylo to jako noční můra, protože celá Pensylvánie zhasla, neměli jsme generátory, bylo to krásně hrozné. Dav byl tak skvělý, tak jsem z toho byli šťastní. Ještě jsme hráli skvělý koncert v LA. Musíme tam jet na tomto turné.
