The Aussie Trio Sees Past
Methodshop.com 14.6.2007
Když někdo zmíní kapelu Silverchair, vaše první vzpomínka se bude lišit podle toho odkud pocházíte. Lidé v Americe a Evropě si můžou Silverchair pamatovat jen jako partu dětí, která zazářila v roce 1994 se svým prvním albem Frogstomp. Díky hitům jako Tomorrow a Israel’s Son se australské trio složené ze zpěváka/kytaristy a autora písní Daniela Johnse, bubeníka Bena Gilliese a baskytaristy Chrise Joannoua , stalo mezinárodními hvězdami, když jim bylo pouhých 15 let.
Od roku 1994 byla pro Silverchair poslední dekáda kombinací zkoušek a triumfů. Bitvy s extrémním úspěchem na počátku a s anorexií a artritidou, které kapelu držely zejména na jejich mateřském kontinentu Austrálii. Ale navzdory těmto nezdarům Silverchair dokázali toto období překonat natočením dalších hitových alb a zaznamenáním více Nr.1 alb, než jakákoliv jiná australská skupina včetně AC/DC, Midnight Oil a INXS.
Poslední album Young Modern je jejich prvním albem po šesti letech a turné k němu bude prvním americkým turné po více než deseti letech. I když byli Silverchair v polovině koncertní šňůry po USA Daniel Johns a Chris Joannou si našli trochu času a poskytli nám krátký rozhovor. Byli skromní, upřímní a dokonce zábavní. Užijte si to …
Kam jste se hoši poděli? Silverchair nebyli v USA na turné více než deset let. Co vás přimělo k návratu?
Chris: Už je to nějaký čas, co jsme tady byli na turné. Důvodem k našemu návratu je fakt, že máme nové album Young Modern ke kterému koncerty děláme. Jsme opravdu vzrušení, že tady můžeme být a hrát pro vás!
Četl jsem článek o tom, že basák Silverchair Chris Joannou předvádí na pódiu „bass walk“. Co přesně znamená tenhle legendární pohyb? Uvidíme to v USA konečně na vlastní oči? Má někdo jiný v kapele nějakou libůstku o které by jste nám rádi řekli?
Chris: Nejsem si 100% jistý, co přesně moje „bass walk“ je, ale jsem polichocen, že se to právě stalo legendární. Pro nadcházející koncerty po Americe určitě pohyby měnit nebudu.
Plánujete dělat něco speciálního ve svém volnu, zatímco budete tady v USA? Zdá se, že Ben je excelentní surfař. Myslíte, že budete vůbec mít šanci dostat se tady na pláž přes léto?
Daniel: Ben je skvělý surfař, ale bohužel si myslím, že nebudeme mít moc volna abychom se na pláž dostali.
Máte v plánu hrát na festivalu Lollapalooza v Chicagu v srpnu. Na jaké další kapely se těšíte, že je uvidíte hrát a potkáte se s nimi?
Daniel: Arcade Fire, Pearl Jam, Bright Eyes, Iggy & The Stooges.
Silverchair měli více Nr.1 alb v historii, než jakákoliv jiná australská skupina včetně INXS, Cold Chisel, Midnight Oil a AC/DC. Minulý týden jsem slyšel DJe na new yorském rádiu, který vás popsal jako „Beatles Austrálie“. Jaký z toho máte pocit?
Daniel: Wow, to je opravdu velká výzva. Vážně mi to lichotí. Pořád tomu nemůžu uvěřit, že mám víc alb na prvním místě, než Midnight Oil. Je to úžasné.
Protože Silverchair mají takovou mezinárodní oblibu, když píšete písně myslíte při tom na nějaký konkrétní trh?
Daniel: Ne.
Dostal Daniel „napomenutí“ za nasprejování PG4PM ( Peter Garet for Prime Minister) na stěnu pódia po odehrání coververze písně Don’t Want to Be the One od Midnight Oil na cenách ARIA v roce 2006? Nebo se to přešlo s humorem?
Daniel: Je spousta lidí, kteří si myslí, že osoby známé na veřejnosti by neměli dělat politická prohlášení. Ale já se cítil tak, že jsem nemluvil jen za sebe, ale za hromadu lidí ,které znám a dokonce i za spoustu těch, co neznám.
Vaše první album Frogstomp bylo nahráno za pouhých 9 dní … zatímco jste všichni ještě chodili do školy. Bylo těžké stát se mezinárodními hvězdami, tak rychle? Jak to ovlivnilo vaše dětství?
Chris: bylo to trochu nepříjemné v době, kdy jsme nebyli zvyklí na pozornost, kterou nám lidé začali dávat. Stále jsme měli svoje životy a všichni jsme chtěli dělat hudbu. Těžší to měl Dan jako frontman jehož tvář byla všude mnohem více vidět, než Benova nebo moje. Všechno jsme to překousli a stále si to užíváme jako dřív, ne-li více než tehdy!
Vaše album z roku 2002 jsem slyšel popisovat jako „mistrovské dílo“ díky konstrukci písní a produkci a jako „kultovní klasiku“, protože jste nemohli jet na turné kvůli Danielově artritidě. Jak jste jako kapela zvládli tyhle potíže?
Daniel: Nemoci na turné k Dioramě bylo rozhodně velkým zklamáním. Byl jsem (a stále jsem) opravdu hrdý na tu desku, ale taky cítím, že reakce na ni byla lepší, než jsem čekal vzhledem k okolnostem. Inspirovalo mě to ještě víc k psaní Young Modern.
Při hledání videí Silverchair na YouTube.com, jsem si všiml, že Daniel měl na sobě černou čelenku ve většině současných klipů. Má ta čelenka nějaký význam nebo jde čistě o praktickou věc?
Daniel: Původně jsem ji nosil, abych se pokusil vyrovnat úspěchu americké filmové postavy jménem John Rambo … přestal jsem ji nosit jakmile jsem si uvědomil, že vypadám spíš jako Boris Becker, než Rambo! Ha, ha, ha!
Přemýšleli jste o tom, že Paula Maca, který hraje na klávesy na vašich třech albech uděláte stálým členem kapely?
Daniel: Paul Mac není jen skutečně dobrý přítel, ale hlavně skvělý muzikant. Necítíme to však jako nutnost, aby se stal stálým členem skupiny. Všichni jeho roli v kapele vidíme asi jako roli Billyho Prestona.
Jako hudebníci, kteří hrají stále tytéž písně znova a znova, kterou píseň stále hrajete nejraději živě? Je vám už na nic z Tomorrow?
Daniel: Tu píseň jsme od roku 1997 nehráli.
Komentáře
Přehled komentářů
S těmi koncerty v USA máš určitě pravdu, bohužel v originálním článku jsou tyhle údaje ... novináři hold mají svoji "pravdu" a :o) Tomorrow podle mě taky mysleli tak, že ho nehráli celé, i když i ty kousky stojí za to :o)
No, nechci se někoho dotknout,
(Tom, 10. 3. 2010 13:14)ale pár údajů mi přijde nepřesných. Třeba, že v USA s určitostí měli koncerty v letech 1999 a 2003. Pak Tomorrow hráli v 1999 určitě, existují videa. Snad to možná mysleli, že ji nehráli pořádně, protože to většinou nemělo trvání delší než jeden a půl minuty.
Máš pravdu :o)
(Sleepyhobbit, 10. 3. 2010 15:42)