Další kousek z kapitoly Innocent Criminals
Tak po delší době jsem zase přeložila další kousek z knihy o Silverchair. Pokud vás zajimá jak se stali Silverchair vítězi soutěže Pick Me a byli objeveni, čtěte dál :o)
Začátkem roku 1994 si sousedka Johnsovi rodiny Sarah Lawson všimla, že Nomad, hudební program multikulturní televizní společnosti SBS začal propagovat hudební soutěž zvanou Pick Me. Lawsonová měla velký vliv na Johnsův hudební vkus. „Každá kapela, kterou mám rád je od ní.“ Řekl Johns v roce 1994. „Kdyby se mi to líbilo prostě bych šel, našel to CD a ukradl jí ho.“ Organizátoři soutěže hledali nejlepší demo australské skupiny beze smlouvy a jednou z cen byl den nahrávání ve studiu Triple J v Sydney a možnost natočit videoklip pro danou píseň.
Lawsonová o tom řekla kapele, která byla tak vzrušená, jak jen můžou nesmělý 15tiletí kluci být. Předložili pásku s jejich session z Paltinum Studios spolu s prohlášením – 25 slov nebo méně, jak vyžadovala pravidla soutěže – které udělala kapelu tak zvláštní :“Nejsme hip-hop nebo rap.“ napsali „Jsme rock!“
Z 800 přihlášených Tomorrow byla tou písní, která chytla porotce soutěže Roberta Hamblinga, pracovníka SBS na volné noze a exilového britského režiséra videoklipů, který se přistěhoval do Austrálie v roce 1988 po práci na filmech jako Greystoke: The Legend Of Tarzan a Wall od Pink Floyd. Hambling byl dlouhou dobu s kapelou jako archivář, filmař a zasvěcenec. „Seděl jsem doma a poslouchal jedno demo za druhým.“ Řekl mi. „V podstatě když došlo na Silverchair nebo Innocent Criminals jak si tehdy říkali, zasáhlo mě to jako cihla.“
Mezi přihlášenými Hambling třídil takové kousky jako The Von Trapp Family Crisis, kteří byli favority producentky Nomad Tracee Hutchison, bývalé moderátorky Triple J. Hutchisonová byla rozpolcená. Věděla, že Tomorrow je silná píseň, ale také si byla vědoma potřeby vybrat píseň, která by šla ruku v ruce s multikulturní povahou SBS. A věděla, že program měl nůž na krku. „Jen jsem dbala o to v co jsem doufala, že by Pick Me mohlo udělat pro dlouhověkost populárního hudebního programu na SBS TV.“ Přemítá a dodává „Víte, udržet ho ve vysílání.“ Hambling popsal The Von Trapps jako „Melbournskou kapelu ťulpasů: dobrou, ale divokou a potrhlou.“ Mezi dalšími přihlášenými byl například sólo umělec, který si říkal Fishead, který sestříhal samply z TV show The Fugitive a Star Trek. Většina ostatních nebyla nijak pozoruhodná. Není divu, že Hambling byl nadšený do Innocent Criminals.
Tomorrow má všechny prvky skvělé písně, které si jen můžete přát. Nezapomenutelný text, skutečně chyták. A skupina zároveň nepopírá svou spojitost se zvukem Seattlu. Ale nikdy mě nenapadlo, že by si od nich něco vypůjčili, bylo to zkrátka to, co poslouchali. A v té době jsem si říkal, že když už děláte soutěž a máte vybrat toho nejlepšího z přihlášených, je tohle ono, nemůže být nic lepšího. Tři mladíci žijící v Newcastle, hrající ve svém pokoji – co víc můžete chtít?
„Pokud něco“ Hutchisonová nyní říká:
byl to fakt, že Tomorrow bylo hudebně mnohem přístupnější, že Nomad byl, což mě donutilo dlouho přemýšlet, zda z nich udělat vítěze. Píseň byla určená jako hit pro mainstream a na Nomad nebylo mainstreamového vůbec nic.
Hambling pokračuje:
Pořád nebyli přesvědčení. Myslel jsem, že zešílím. Šel jsme navštívit Nicka Launayho (Hamblingův přítel a soused, producent). Zdálo se mu to dobré, tak jsem ho požádal, aby udělal jeden z těch svých kouzelných střihů. Od toho okamžiku si myslel, že je to brilantní, takže jsem věděl, že nejsem šílenec.
Nakonec byl konsenz dosažen a Tomorrov byla prohlášena za vítěze.
Během rozhodování o vítězi soutěže Hambling volal několika lidem spojených s Innocent Criminals, že se dostali do užšího výběru. Tehdy si ještě nebyl vědom jejich věku a mluvil s Johnsovou matkou. Dokonce si myslel, že je to jeho žena nebo přítelkyně, když mu řekla, že Daniel je ve škole, protože píseň zněla tak dospěle. Pak Hambling volal k Johnsům, že Innocent Criminals vyhráli. Telefon zvedl Daniel, kterému bylo řečeno, že vyhráli právo nahrát Tomorrow v Triple J a Nomad jim natočí videoklip. „Neradi bychom byli za nemotory nebo tak“ reagoval Johns na zprávy „ale byli bychom šťastní.“ Když se skupina sešla v Gilliesově garáži sotva dokázali krotit své nadšení. Podle Joannoua:
Daniel byl u nás doma – po škole, chodili jsme kolem našeho a vždycky jsme se zastavili na něco k pití a pak šli domů a tehdy u nás byla Danielova máma, vyběhla ven a volala „Vyhráli! Vyhráli!“ Začali jsme bláznit, běhat okolo a šílet. Bylo to tak vzrušující.
Gillies vzpomíná „Běžel jsem kolem domu a řval, co to jen šlo. Pak si pamatuju jak jsem si říkal „Sakra, jak dlouho to vydrží?“
Tohle nebyla poslední soutěž, kterou vyhráli. Tři týdny po odvysílání jejich videa pro Nomad kapela vybrala ocenění na výročních Youthrock Awards (soutěž školních kapel) konané v Campise v západním Sydney. Byli vybrání ze 40 kapel a získali den v nahrávacím studiu v Sydney a hudební vybavení pro svou školu v hodnotě 1500 dolarů. V publiku byl i Johns Woodruff, který toužil být managerem skupiny (později dovedl Savage Garden k mezinárodnímu úspěchu). Rok předtím, ještě když byl v kapele Finnane vyhráli Encouragment Award (pozn. encouragment = povzbuzení) ve stejné soutěži. Ale zatímco Youthrock Award byla soutěž malého měřítka pro teenagerské kapely, Nomad přinese kapele národní pozornost.
Hutchisonová poté volala Johnsovi, zda by píseň nemohla být sestříhána z původních 6 minut na praktičtější 4 minuty. Doufala, že střih by mohl dělat její tehdejší manžel, producent Tim Whittin, ačkoliv se to nakonec nestalo a ona o produkci písně požádala Launayho (který už dělal hrubé úpravy na svém domácím vybavení).
Launay byl nadšený, že o to byl požádán. On a Hambling už pouštěli svou upravenou verzi Tomorrow spoustě nahrávacích společností na které měli kontakt, ale žádná z nich nejevila přílišný zájem. Začali spřádat plány, že desku vydají samy pokud nenajdou společnost, která by o kapelu měla zájem. Jedna z firem, kterou zdá se Launay a Hambling nenavštívili byla obrovská nadnárodní společnost Sony. John Watson – budoucí klíčová osoba v rozvoji Silverchair, tehdy pracoval v oddělení A&R, což byla první zastávka pro každou začínající kapelu. Co by obrovský fanoušek Oils a INXS souhlasil by a s Launaym by se sešel.
Nicméně v den nahrávání byl Launay nemocný a produkce se ujalo Triple J a jejich producent Phil McKellar. (O rok později, když se Launay vracel z Ameriky, kde měl nějakou práci, slyšel Tomorrow v letadle na hudební stanici. Tou dobou už to byl multiplatinový hit. Launay si říkal, že mu ta píseň zní povědomě, ale nedokázal si ji nikam zařadit, ani kapelu s názvem Silverchair. Vyšlo najevo, že hrubý střih Tomorrow byl stále ještě v jednom z jeho přístrojů doma.)
McKellar nahrál píseň během jednoho dne ve studiu Triple J v Sydney, zapracoval některé nápady Launayho a přinesl extra vybavení pro kapelu, které mohla během nahrávání použít. Hambling byl nyní do skupiny neuvěřitelně zapálený a osobně zainteresovaný díky soutěži Nomad. Jediným zdržením bylo, že si Chris Joannou musel pronajmout použitelnější baskytaru s Hamblingovou pomocí místo otcovi „posrané“ čtyřstrunky. Zatímco Platinum Studio mohla být krabice od bot vybavená mikrofony, tato nahrávací zkušenost pomohla kapele k hladkému přechodu k vysoce rozvinutému vybavení Triple J studia. Gillies to viděl tak, že „tohle zkrátka bylo mnohem impozantnější.“
Jakmile bylo nahrávání připraveno Hambling a Hutchisonová odcestovali na sever, aby se připojili ke skupině. „Byl jsem to jen já, Chris, Ben, Daniel, jejich tři mámy a kameraman SBS.“ Vzpomíná Hambling a opomíjí fakt, že na výlet se vydala i Hutchisonová. Hambling režíroval působivé video, kde se objevily ulice Merewether – stěží hlavního města rock&rollu a také cela policejní stanice v Newcastle. Video Nomad přišlo na 2000 dolarů (typické video v Americe tou dobou stálo kolem 200 000 dolarů). „Jediný speciálním efektem bylo, že jsme přivázaly žárovku na šňůru a rozhoupali ji – bylo to celé ve stylu George Lucase a R2D2.“ vybavuje si Hambling. Po natáčení Hutchisonová udělala s kapelou rozhovor před Forth Scratchely – orientačním bodem Newcastle.
Krátce po osmé hodině večer, ve čtvrtek 16. června 1994 v - jak se ukázalo poslední epizodě Nomad - oznámili, že soutěž Pick Me vyhráli Innocent Criminals. Pustili jejich video a odvysílali rozhovor se skupinou. Tehdy ještě nikdo netušil, že se začala psát australská hudební historie.
Pokud jste ještě neměli příležitost vidět původní verzi videoklipu Tomorrow, najdete ji například na YouTube.com