The Pursuit Of Happiness
Kerrang! prosinec 2001
Ve studiu v Sydney Daniel Johns právě dokončuje nové album Silverchair Diorama. A cítí se více optimisticky než kdykoliv předtím. . .
V okamžiku kdy procházíte studii 301 můžete cítit šum ve vzduchu. Není to nic co můžete přesně zjistit - jistě, je krásný slunečný den, jarní den, ale atmosféra valící se líně skrz tento dokonalý stav umění nahrávacího studia Sydney je dole více než laskavost matky přírody. V krajním případě by jste ještě řekli, že má uvolněnou a netrpělivou atmosféru poledního dne školy před letními prázdninami. Patřičné, skutečně je dáno, že tento den je posledním dnem Silverchair tady.
Práce na čtvrtém albu tria Diorama skončila minulou noc, 8 týdnů potom co začala. Kromě krátké session v jiném studiu na Central Coast v Kalifornii zde byla skupina ukryta dva měsíce s producentem Davem Bottrillem (Tool/Muse). Pro muže, který strávil každou sekundu této doby dřením nad každou notou hudby dokonce spal nahoře ubytován ve studiu a měl několik drinků na oslavu minulou noc - zpěvák a kytarista Daniel Johns vypadá vyloženě na vrcholu světa.
Věru toto je pravděpodobně prví věc, které si na něm všimnete. Odešla bledost, slabost, opuštěnost minulosti, místo toho září zdravím je usmívající se a šťastně povídající, sotva schopný potlačit jeho vzrušení nad novým albem. Jak ho Johns popisuje album číslo 4 je docela dobrodružství: Jestliže Neon Ballroom z roku 99 udělalo několik experimentálních stylistických kroků dopředu, potom Diorama se svými plně orchestrálními sekcemi, sekcemi pro dřevěné dechové a žesťové nástroje a vlivy z popu 60tých let (skupina využila talent spolupracovníka Beach Boys Van Dyke Parkse) a muzikálů z let 50tých - je to zvuk skupiny skákající celým srdcem do bitvy. Když se baskytarista Chris Joannou a bubeník Ben Gillies baví vyzíváním managera ke hře stolního tenisu uvnitř studia, Daniel sedí v malé listnaté enklávě na slunném dvoře studia a připravuje se dát své první interview od dokončení Diorama. Nebo jak ho on nazývá ,,Diarrhoea" (pozn. překl. diarrhoea znamená průjem)
"Myslel jsem, že s tím seknu, protože první novinář, který bude album nenávidět to řekne, tak to právě teď řeknu." (směje se) "Už to nebude dobré říkat, protože jsem to právě vyslovil za ně."
Jak se se vším cítíš?
Skutečně dobře, opravdu šťastně. Když jsme nejdřív dokončili nahrávání, což bylo včera, byla to skutečná úleva a potom minulou noc, zde byl pocit vzrušení a dnes je zde pocit smutku. Protože si uvědomíš, že je tady 8 měsíců psaní, potom měsíce přípravy a pak to uděláš a nyní se cítíš jako ,,Hotovo, mějte se." Skutečný pocit smutku přichází, když je album vydáno. Protože je to hotové, jsi nějak zastavěný do toho zlatého hřebu a potom dostaneš jen turné a pak to děláš celé znovu. (směje se)
Jaké pocity jsou momentálně v táboře Silverchair?
Je zde skutečné nadšení, které jsme nepocítili od doby, kdy nám bylo 14 let. Když jsem hráli poprvé, dokonce ačkoliv to bylo odvozené, byli jsme skutečně nadšení: hraní hudby bylo to nejlepší, nebylo nic lepšího. A potom u druhého alba (Freak Show) jsme byli jako "Hraní hudby mě rozčiluje." a u třetí desky (Neon Ballroom) jsem se cítil jako "Potřebuji hrát hudbu, protože život stojí za hovno." A nyní zčista jasna je zde skutečné mladistvé nadšení ve skupině, každý kolem nás, je zde skutečná pozitivita a každý se chvěje tou hudbou. Zda to bude úspěšné nebo ne to je pro nás skutečně nepodstatné, byla to dobrá zkušenost v našich životech. Něco jako, že si budu vždy pamatovat období, kdy jsem psal a nahrával toto album. Bylo to prostě kouzelné období.
Jak se dá srovnat nahrávání tohoto alba s natáčením Neon Ballroom?
S posledním albem zde bylo celé období, kdy jsem se cítil nemocný. Prostě jsem chtěl jít domů. Zkrátka jsem nebyl v dobrém duševním stavu, neměl jsem to dělat, cítil jsem že bych se měl uklidnit doma. S tímto albem to bylo jen hladké plachtění skrz celou cestu. Bylo to částečně spojeno s lidmi a také protože duševně jsem byl na mnohem lepším místě a připraven to udělat, sebejistý a skutečně jsem se nestaral o to jakou odezvu venku to má.
Jak jsi se změnil jako osoba od doby, kdy jsi nahrával Neon Ballroom?
No nejsem na antidepresivech, což je nové.
Kdy jsi s nimi přestal?
Já nevím, jaký je rok? (směje se) Bylo to tento rok, na začátku tohoto roku.
Bylo to těžké?
Ano, bylo to skutečně tvrdé, protože jsem je bral docela dlouho. Když si je poprvé nevezmeš cítíš se skutečně dole, ale pak jak si na to zvykáš začneš poznávat výšky, které jsem předtím necítil 12 měsíců, protože oni si umí
Proč jsi se rozhodl s nimi skončit?
(pausa) Začal jsem si uvědomovat co se dělo. Po tom co je nějakou dobu bereš začneš si uvědomovat, že nic necítíš, jen tam sedíš. Ve skutečnosti nežiješ. Zažívám skutečně extrémní pocity spoustu času a téměř jsem se za to styděl skutečně dlouhou dobu, tak jsem bral antidepresiva a ty si s tím uměly poradit. A jen jsem si myslel, že není žádný důvod se za to stydět, jen zasraně žij a bud' sám sebou a od té doby je všechno mnohem lepší.
Jakou roli to hrálo ve zvuku nového alba?
Vlastně hlavní roli. Jakmile jsem začal cítit všechny pocity rozhodl jsem se napsat album, které to zachytí. Spousta písní byla napsána, když jsem byl poprvé bez nich, což zřejmě má skutečně temné momenty a jsou zde momenty, kdy jsem se cítil krásně na vrcholu blaha, jen tak, pro žádný důvod, tak jsem byl jako "Napíši píseň!" Tohle album je jediné z těch které jsme udělal, které má skutečný smysl optimismu skrz celé album. Dokonce i v nejtemnějších momentech je zde skutečné světlo, což skutečně nebylo úmyslné abych byl upřímný, je to jen způsob jakým jsem cítil. Je to také skutečná hudební cesta, když věnuješ pozornost rozsahu a necháš si to líbit a dáš tomu šanci potom myslím, že je to skutečně zajímavá zkušenost na poslech.
Řekni nám něco o některých písních na albu.
Téměř jsem měl fixaci s fantazií a únikem před skutečností na této desce, protože poslední album bylo tak postavené na realitě, byl jsem za tím. Udržuje to chození zpět do té jámy reality a potom jití do tohoto kouzelného světa znovu. Je zde píseň nazvaná Across The Night, která je o zamilování se do spaní, protože jdeš do nového světa a pokaždé, když spíš myslíš na nové věci a vzbudíš se znovu osvěžen, protože jsi právě odešel na nové místo. Po tom co jsem napsal tuto píseň jsem byl vzhůru 24 hodin, nemohl jsem spát! Zní to jako muzikál z 50tých let, ale můžeš říct, že to hraje rocková skupina. Je zde píseň Tuna ln Tbe Brine, která je o udržování sebe sama, ale ne odhalování čehokoliv o sobě. Je to o ležení v moř lží a používání toho jako preservativu, takže nemusíš odhalovat sám sebe a stát se utahaným skutečnostmi žití.
Je to založeno na osobním zážitku?
Ne, tak mnoho lží. Nelhal jsem, ale nikdy neodhaloval sám sebe. Nikdy jsem nikomu neukázal co skutečně cítím a napsal jsem Tuna In The Brine potom co jsem se rozhodl "Budu žít.".
Kolik písní jste nahráli pro album?
Nahráli jsme jich 14 a 11 z nich bude na desce. Je zde píseň nazvaná After All These Years, byla napsána během asi 15 minut. Zrovna jsem seděl u piána a přišel s touto sadou akordů a napsal píseň o dostávání se přes překážky. Cítil jsem se šťastně a optimisticky, myslel jsem napíšu píseň a pokusím se zachytiti ten pocit. A není to senitmentální štěstí, není to jako život je krásný tak si na to zvykni. Je to něco co jsem nikdy předtím neudělal, takže jsem skutečně pyšný na tu píseň.
Když jsi poprvé popsal svou vizv alba Davidovi Bottrillovi, co jsi řekl?
Řekl jsem, že jsem napsal všechny ty písně - spousta z nich je skutečně postavená na fantazii - jen chci vzít lidi do jiného světa. Venku je taková spousta hudby, která je otevřená davu, je to zasraně nudné a spoustu lidí to udržuje šťastné, což je skvělé, ale to mě nedělá šťastným. Chtěl jsem udělat něco, že kdybych byl hudební fanoušek hledající něco co by mě mohlo vzít někam jinam, dostat pryč od reality, chtěl jsem udělat toto album, chtěl jsem udělat něco co je skutečně intenzivní. Řekl jsem mu jaké nástroje chci použit - francouzské rohy, celé orchestry, žesťové nástroje, chtěl jsem sekce s dřevěnými dechovými nástroji.
Zvuky jako tyto jsou trochu šokujícím překvapením pro fanoušky Silverchair.
Ano, určitě. Vlastně jsem tím skutečně vzrušený. Jsou zde pravděpodobně písně, kde jsem věděl, že tahle deska bude výzvou pro fanoušky Silverchair a rozdílná, takže jsou zde dvě písně, kde jsem udělal kompromis a řekl napíšu tyto písně, protože to je to, co si myslím, že fanoušci Silverchair budou mít rádi. Je to zpět o tom o čem Silverchair původně byl, jen rock. Jsou to dvě písně, kde jsem udělal kompromis a řekl "Musím být fér, nemůžu jen zmizet do sebe a být totální vůl!
Napsal jsi všechnu hudbu a máš co-produkční kredit na tomto albu. Máš lví podílu zodpovědnosti musíš také nést důsledky, když album propadne. Cítíš se s tím příjemně?
Obtěžovalo mě to na poslední desce, ale na této mě to neobtěžuje vůbec. Plně jsem si uvědomoval, že jsem to ovládal a poslední album, byla to výhradně moje odpovědnost ujistit se, že to bylo dobré. A užil jsem si to. Jen jsem si myslel "Jestli se to zmrší, je to moje chyba, ale jestli to bude skvělé, vezmu zásluhu."
Doplň tuto větu: Klíč ke štěstí je ....
Být k tomu otevřený. Bál jsem se toho, protože jsem si myslel, že štěstí možná není tak dobré jak lidé říkají, že je. A nechtěl jsem to poznat a být zklamaný. Ačkoliv jsem vždy chtěl být šťastný, obával jsem se toho. Není to tak lehké jak se říká "Ó, chci být šťastný." a pak jsi šťastný. Ale jestli skutečně opravdu chceš být šťastný musíš k tomu být otevřený a musíš to zkusit dostat. Není to něco co ti jen spadne do klína, musíš na tom pracovat. Stane se to po několika měsících bez těchto prášků a říkání "Už je neberu, vypořádal bych se s tím zasraně lépe."
